Články

Konec a nový začátek

23. ledna 2016 v 9:02 | Eliška P.
Jednou to přijít muselo. Pamatuji si, jak jsem si řikala, že mi tenhle blog vydrží až do dospělosti, do stáří a budu ho psát furt. Někdy je ale lepší začít s novým štítem, od nuly. Kdybyste měli možnost zažít něco znova když už ste poučeni ze svým předchozích chyb, tak by to většina z vás udělala. Tohle je sice něco jiného, ale i já jsem se po 7 a půl roce rozhodla pro nový blogový začátek.

Důvodů je spousta, jeden jsem už jmenovala a to nový začátek. Dalším a velkým důvodem je název blogu. Když jsem si ho v 9 letech zakládala, pochopitelně jsem netušila, že mi blog vydrží tak dlouho a hlavně jsem o názvu ani nepřemýšlela. Dala jsem tam první věc, co mě napadla a bylo to. Třetím důvodem je, že byc chtěla psát blog o kterém neví nikdo z mého okolí. Ikdyž těch lidí, co to ví není moc a všech si moc vážím, i tak bych chtěla spát soukromě. Poslední je asi to, že doufám, že když začnu uplně od znova, vrátí se mi ta stará chuť do blogování, kterou ztrácím.

7 let je dlouhá doba a tak je poměrně obtížné všechno shrnout do jednoho odstavce. V roce 2013 jsem už článek na historii blogu psala, který bych ted když to čtu napsala zase uplně jinak, ale základní shrnutí tam je, koho to zajímá → http://eliiinka.blog.cz/1311/cesta-do-historie-blogu. Sečteno, podtrženo - byla to dlouhá cesta, která mě dostala až sem, s blogem jsem rostla a podle toho vypadala i kvalita článků. (jeden čas i videa, která v tu dobu nebyla vubec tak populární jako jsou ted, kdybych byla silná a vykašlala se na posměšky svého okolí, třeba bych ted byla úplně jinde) Je tu zachycena část mého života.

Jen tak sedím a nostalgicky vzpomínám na všechno, co se tu dělo. Na dobu, kdy jsem blogem žila, kdy jsem denodenně přemýšlela co napíšu za článek. Nevím, jestli to čte někdo, kdo taky se v tom pohybuje takhle dlouho, ale mě osobně fascinuje - když se ohlídnu zpátky - jak se to všechno mění. Pamatujete si "osobnosti" jako Mara Rose, Zrzka, Roxy apod.? Těma lidma jsem žila a jejich články hltala jeden za druhým.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem čtenářům ať už pravidelným, nebo těm, co sem náhodou zabloudili. Děkuju za tak skvělou zkušenost a pokud váháš o tom, jestli si založit nějaký svůj web, tak určitě jsi do toho a držím palce. :-)

ADRESU NA MŮJ NOVÝ BLOG NECHCI ZVEŘEJŇOVAT, ALE KDYŽ MI NAPÍŠEŠ NA EMAIL:

Eliiinka-blog@seznam.cz

TAK TI HO CO NEJDŘÍV POŠLU. BUDU RÁDA, KDYŽ TĚ UVIDÍM I TAM. A co tam budete moct najít? Vlastně všechny nejoblíbenější rubriky co jsem začala psát tady + moje nové nápady!

Ještě jednou děkuju všem a naposled na tomhle blogu můžu zmáčknout tlačítko HNED ZVEŘEJNIT a tím tuhle skvělou zkušenost ukončit :-)

Zajímavé webové stránky

14. října 2015 v 19:19 | Eliška P.

Už jsem podobnou serii dělala asi v roce 2011 a nepřišlo mi to jako špatný nápad. Akorát moje úroveň článku nebyla úplně ke čtení. Tak jsem se rozhodla ještě funkční stránky z předchozího článku přidat do tohohle + najít nové, které stojí za to navštívit. Kdyby ste i vy znali nějaké podobné zajímavé odkazy, budu ráda když napíšete do komentářů.

CHYŤ KOČKU

Tahle potvora vám pěkně zahraje na nervy. Na téhle stránce se snažíte zabránit kočce. aby našla cestu ven. Vypadá to lehce, ale rozhodně to tak neni. Napište mi do komentářů, jestli se Vám to povedlo, mě totiž ne ani po 50 pokusu.

http://www.gamedesign.jp/flash/chatnoir/chatnoir.html


Portrét

Vždycky mě fascinovalo jak ve filmech na policii svěděk popisuje portrétistům vzhled nějakého podezřelého, protože já bych to nikdy nedokázala .. vybrat jaký měl obočí, nos tak, aby se mu to podobalo. Dopadlo to tak, že neumim napodobit ani vlastní mámu, aby se jí to aspon trochu podobalo, natož někoho, koho jsem viděla pár vteřin.

http://flashface.ctapt.de/

Jak ovlivňuje střední škola

23. července 2015 v 11:24 | Eliška P.
Neukamenujte mě prosím, že v půlce prázdnin otravuju se školou, ale nedávno jsem narazila na fotku ze základky. Když jsem to porovnala s mojí momentální fotkou .. - nikdy před tím jsem si tolik neuvědomila, jak moc mě nástup na střední změnil. Ne jenom, mě, ale můj celý život a nejde jenom o vzhled, ale i o chování, vnímání a o volný čas.

Ze začátku jsem se toho bála. Moc nemusím velké změny, ráda se džím svého standartu, který mi vyhovuje. Střední je ta změna, kterou prostě musíme podstoupit. Pro mě je to ta nejlepší změna, která se mi mohla stát. Na základku bych se už nikdy nevrátila, střední mi vyhovuje víc než kdy jindy a dokonce i s výběrem střední jsem naprosto spokojená. Kolektiv jsme měli ve třídě dobrý i na základce a vím, že jsem si říkala, že to asi už nic nepřekoná, ale opak se vážně stál pravdou. Lepší třídu si nemůžu přát a moc si toho vážím, protože to je podle mě to nejdůležitější. Přece jenom s těmi lidmi trávíš většinu svého čásu.

Jak to tedy vypadalo, když jsem chodila na základku? Když se kouknu zpátky, nechápu, jak mě to mohlo bavit. Přijde mi, že jsem byla jenom ve škole, doma, maximálně venku s minimum kamarádů, co jsem měla. A to byl můj den. Když jsem někam o víkendu večer šla, tak to byl sakra hukot. To se nestávalo. Vážně se nechápu.

No a ted? Mám spousty nových kamarádů, čehož si vážím ze všeho nejvíc. Mám dvě brigády a to i ke škole, takže to je pro mě taky takovou velikou změnou a krokem do života. Každý pátek jsem někam chodila, ať už do baru, nebo k někomu. Teď o prázdniny, když jsem nějakej večer doma, tak je to sakra divný. To se váže i k tomu, že jsem začala víc pít a docela jsem se rozkouřila. Neřikám, že jsou to jen změny k lepšímu. Spíš než ta střední mě asi mění ty lidi. Ještě mě totiž nezměnila tak, abych si uvědomila, co vlastně chci v životě dělat.

Abych to shrnula. Já osobně jsem začala pořádně žít a užívat si života až po nástupu na střední. Předtím jsem jenom přežívala a teď jsem začala žít. :-)

Pár otázek na závěr článku ..
Změnila Vás střední škola? Jak? Nebo si myslíte, že střední škola vůbec nemění? Změnilo Vás něco jiného? Co? Jak?

Jak si zlepšit den?

14. dubna 2015 v 18:32 | Eliška P.

Určitě ten pocit všichni moc dobře znáte. Už od ráda se nic nedaří. Všechno je na nic. Nemáte náladu cokoliv dělat. Takové pocity úzkosti k životu prostě patří. Přemýšleli ste někdy nad tím, jak z takového dne udělat den mnohem lepší?

6 let života zachycených na jednom blogu

4. srpna 2014 v 12:22 | Eliška P.
Před 6 lety ..
Bylo 4.Srpna a devítiletá holčička se náhodou dostala k počítači. Hraní her jí nebavilo, žádný Facebook se tehdy v Česku moc nepoužíval a ona hledala různě zajímavé stránky. Vždycky si přála vlastnit stránku, kterých bylo na internetu stovky. Narazila na blog.cz. Nabízela se jí možnost, založit si vlastní bezplatnou webovou stránku. Tehdy ještě netušila, že krásných 5 a půl roku vydrží aktivně psát články, najde si mnoho internetových přátel, zdokonalý se díky tomu v grafice, ve psaní, ve vyjadřování ...

Je to tak dlouho, že si jen těžko vybavuju, jak to vlastně začalo. Pamatuju si, že v tu dobu jsem milovala filmovou sérii Muzikálu ze střední a tak asi můžete odhadnout, o čem obsah blogu byl. Začínala jsem jako každá malá holka. Je jasný, že moje články neměly hlavu ani patu. Musela jsem se to teprve naučit a zjistit, jak to na blog.cz vlastně chodí.

.. Holčička rostla a jak rostla tak se i měnily její zájmy a podle toho i obsah celého blogu ..

Říkám to pořád dokola. Nikdy blog nebyl pořád o jednom a tom samém. Konkrétně sepsané ve článku Cesta do historie blogu: http://eliiinka.blog.cz/1311/cesta-do-historie-blogu#komentare

.. Teď ta "holčička" sedí v obývacím pokoji, na klíně má položený notebook a jen náhodou si vzpomněla, že její blog vlastně slaví 6 let. Má prázdniny, po kterých nastupuje na střední školu a snaží se počítač co nejvíce omezit. Na časy blogování vzpomíná moc ráda.

Řeknu vám jedno. Pokud váhate, jestli máte začít blogovat - běžte do toho! Je to věc, která mi toho hodně přinesla a nelituju ani minutu času, kterou jsem kvůli blogování obětovala. Blog dneska slaví 6 let a nevím, co bude dál. Nemám plány. Třeba mě to zase chytne, třeba ne, třeba napíšu jeden článek za měsíc a budu ráda. Nevím. Nikdo to neví. Nechám to ve hvězdách a blog NIKDY nezuruším. Jsou to vzpomínky, které jsou zaznamenané tady. Tady na blogu.

Jak přežít ranní vstávání?!

16. května 2014 v 20:34 | Eliška P.
Taky to tak nesnášíte? Máte krásný sen, jste spokojený, nic Vás netrápí a najednou ten odporný zvuk budíku. Já osobně bych v tu chvíli vraždila. Proto vždycky říkám, nikdy se ke mě ráno nepřibližujte blíže než na 2 metry. Neručím za sebe. Automaticky budík odkládáme o 10, 15 minut. Nevím jak vy, ale já osobně budík odkládám tak 5x nejméně. První mi zazvoní v 5.50, poslední v 7:00. Ještě se mi nestalo, abych vstala na ten první. Nikdy. Já jsem dokonce ráda, že dokážu vsát na ten poslední.

Pokud tedy nezaspíme a nějak se dokážeme probudit, nastává fáze č.2. Musíme se nějak vyhrabat z té krásně vyhřáté postele.

Blogování jako součást života

22. března 2014 v 13:33 | El Lien
Budeme si to muset přiznat, blog.cz se nám mění před očima a my si to ani neuvědomujeme. Někteří už možná ano, já mezi ně pomalu patřím taky. Asi tak před rokem, možná víc to na blog.cz vypadalo jinak. No, takhle to řeknu .. já jsem se tu cítila jinak. Blog jsem brala jako velkou část mého života, blog mě bavil, blog mě naplňoval. Co se teda změnilo? Zrzka11. Nejspíš jí většina z vás zná. Dřív jsem její články četla pořád, každý článek, sledovala jsem všechno a teď když jednou za čas najedu na její blog, je vidět, že už jí to taky nebaví jako dřív. To samé třeba Mara Rose. To samé třeba já..

Tímhle článkem Vám rozhodně nechci říct, že s blogem končím. Jen chci, aby nějací mí čtenáři (pokud mi tedy nějaci zůstali) věděli, proč už moje aktivita není taková, jako bývala .. časy se mění. Vím, že v době, kdy jsem do blogování byla nejvíc zažraná jsem si řikala, že blogovat nikdy nepřestanu, že se mím věkem bude jenom měnit obsah blogu. Teď mi ta myšlenka "přestat" však přijde mnohem realističtější.

Příběh - Na dně

24. února 2014 v 16:27 | El Lien
Nedávno mě napadl takový příběh. Dokonce jsme ho natáčely, ale vylezl z toho takový shit, že to nešlo zveřejnit. Každopádně jsem se rozhodla, že Vám ho alespoň sepíšu. Berte to s velkou rezervou, protože psaní a výmýšlení příběhu mi moc nejde. Každopádně jsem to zkusila.

Nikdy jsme nebyli dokonalá rodina. Máma nám zemřela dříve, než jsme jí se sestrou vůbec stačily poznat. Potom, co jsme se hned po matčině smrti přestěhovali na druhý konec republiky, neznám ani svoje prarodiče, tety, strejdy .. Táta říkal, že jsme s nima ani nikdy nevycházeli. Přesto všechno jsme už nemohli být šťastnější. Žili jsme si spokojeným životem, měli jeden druhého a to nám bohatě stačilo. Když měl táta své padesáté narozeniny, rozhodly jsme se, že mu se sestrou koupíme něco speciálního. Jelikož jsme věděli, že otec nikdy neměl možnost podívat se do zahraničí, celý rok jsme šetřily a koupily mu cestovní dárkový poukaz na cestu na Afriky.

Štědrý večer v televizi

21. prosince 2013 v 9:40 | El Lien
Nejdřív jsem chtěla udělat Vánoce v televizi o celý štědrý den, ale vzhledem k tomu, že je hrozně moc programů v dnešní době, tak bych to tu psala strašně dlouho a stejně by to nikdo nečetl. Proto tu máte vypsaný večer a až na konci článku nějaké náhodné tipy na zbytek dne.

Televize Nova uvede jako každý rok nádhernou pohádku Tři oříšky pro Popelku. Myslím si, že je to klasika, která k Vánocům patří a tak by chom si jí neměli nechat ujít. To je pohádka, která se prostě neomrzí.

Dabing nebo original?

13. listopadu 2013 v 22:38 | El Lien


Někdo preferuje český jazyk, proč když jsme v Česku tak budem koukat na filmy, kde česky nemluví, že? A někdo zase naopak se třeba přiučí v cizích jazycích a preferuje videa s vloženými titulky (ti zdatní třeba i bez titulků).

Pokud jde o filmy, tak na ty se s titulky nedívám. Samozřejmě, že kdybych nějaký film chtěla vidět a nebyl by ještě zdabovaný, koukla bych se na něj, ale takováhle situace ještě nenastala. V serialech už to mám trochu jinak. Nejdřív kouknu na prvních pár zdabovaných serií a pak si ten serial zamiluju natolik, že musím vědět co bude dál a tak si pustím další originaly, než čekat a čekat než to zdabují.

Když je problém výška

29. října 2013 v 10:10 | El Lien

Vždycky jsem byla vysoká. Pořád jsem byla ta, co vyčnívá z davu. Mám to v rodině. Ale nikdy jsem to neproživala tak jako teď v tomhle věku. Už mě unavujou ty poznámky, urážky, připomínky ostatních. Dokáže mi to zkazit náladu na celej den a to nepřeháním. Mám nálady, kdy jsem ráda, že jsem vysoká, ale spíš převažujou ty nálady, kdy bych si nejradějio uřizla kus nohou. Je hrozně trapný když někam příjdu a tam jsou kluci, který jsou o hlavu menši. Běžně se mi to stává. Lidi mi říkají, ať jsem ráda, že mám nohy dlouhý jak modelka a že strašně moc holek chtějí být vysoké, ale sakra já ne. Vlastně to mám v rodině, jak už jsem psal. Co jsme o tom takhle mluvili tak ségra, máma, babička a teta měly stejnej problém. Řeknu vám jedno: Děti jsou zlý!

Já jsem se svým vzhledem spokojená a jsem za to hrozně ráda, protože spousta holek se takhle necítí. Jenže ta výška mě zabíjí. Měřím 178 cm .. a jsem v podstatě malá vzhledem k mé rodině. Táta má 2 metry .. pak po kom to mám mít ? Máma má 178 a sestra něco málo přes 180. Na tohle téma jsem vážně citlivá. Mám super náladu, BUM - jedna urážka a zbytek dne na to myslim a je mi zle, moje skvělá nálada je kde tam a můžu se jít rovnou zahrabat.
Hodně dívek říká, že by chtěly mít dlouuhý nohy, ale mě se to třeba nelíbí. Právě naopak. Když mám sukni, nebo šaty .. snažím se furt ty nohy lehce pokrčovat, aby alespoň nevypadaly tak dlouze, ale stejně to nejde, prostě je to hrozný. Za chvilu jdu do taneční se kouknout na kamarádku (článek je psaný předem) a mám z toho totální depku. Řikám si, jak bych teď byla v pohodě, kdybych měřila o 7cm méně .. achjo.

Nevím jak bych to zakončila. Takže prostě zakončuju takhle.

Jak vložit titulky do videa

27. října 2013 v 9:42 | El Lien
Připravila jsem pro vás zase po delší době návod, který je jednoduchý, ale znám hodně lidí, kteří si s tím nevědí rady. Jde o vložení titulků do seriálů, filmů a různých videí.

Nejprve si musíme najít ty titulky, které hledáme. Takže se koukněte na stránky:
- Volně titulky naleznete i třeba na uloz.to, ale musí to být určitý formát.
Až je najdeme, stáhneme do počítače.

Návod - Neviditelná složka

1. září 2013 v 21:24 | El Lien
Už dlouho tu nebyl návod a tak jsem pro vás po dlouhé době jeden sesmolila. je to netradiční a lehce bláznivý návod a to na neviditelnou složku. K čemu je tato složka dobrá? Když s někým sdílíte počítač .. je to dobrá vychytávka když nechcete, aby vám dotyčný lezl do vašich souborů. Návod je jednoduchý a opravdu funguje! Vím jistě, že to jde na XPéčkách a na sedmičce .. ale myslím, že na ostatních by to mělo jít taky. Jo a musíte mít numerickou klávesnici.


Chceš realizovat své sny? Probuď se!

27. srpna 2013 v 22:32 | El Lien

Jsou tři druhy rána. První je tehdy, kdy se probudíš a řekneš si: Kéž by to byla skutečnost. Druhé ráno je tehdy, kdy si řekneš: Ještě že to byl jenom sen a to třetí je když si absolutně nepamatuješ to, co se ti v noci zdálo.Četla jsem, že ve snu nikdy nemůžeš zemřít. Alespoň že tak.


Když jsem takhle mluvila s kamarádama tak hodně z nich říkají, že si sny vůbec nepamatují. Že max. tak týden a pak už vůbnec ne. Já si třeba pamatuji sen z dětství. Mohlo mi být tak 5,6 ale pamatuji si to úplně živě. V tu dobu jsem se hrozně bála toho mimozemštana z E.T. volá domů (ještě teď mi nahání hrůzu :D) .. no a tak se mi zdálo, že si moje máma sundala její oblíbenou proužkatou mikinu a v tom se moje hlava změnila v hlavu toho mimozemštana a my nevěděli jak to vrátit zpátky :D Od té doby, vždycky, když jsem viděla mámu sundavat si tu její mikinu tak jsem se bála, že se doopravdy proměním. Řeknu vám, to byl horor :D

Důležitost snídaně

22. srpna 2013 v 11:40 | El Lien
Zdroj

Snídaně je nejdůležitější část celého dne. Neřiká ti to každý a nepíše se to všude možně jen tak pro nic za nic. Je to opravdu fakt a je třeba, aby si pravidelně snídala.

Jsem doma, ale zejtra zase odjíždím.. to je fooofrrr..

Proč je snídaně tak důležitá?
Všechny zásoby jsou v noci vyčerpány, proto je důležité se ráno pěkně najíst a doplnit dostatečně energii na celý den. Když vynecháte snídani, budete se za chvíly cítit unavenější a hladovější .. to vede k tomu, že sáhnete po něčem sladkém, nebo si dopřejete kávu. Možná že znáte ten pocit, že když dlouho nejíte, nemáte náladu, jste podráždeni. Po dlouhé noci je proto nezbytné dopřát si pořádný příjem potravin.

"Raději zemřu na štíhlost, než na tloušťku!"

10. srpna 2013 v 21:06 | El Lien
(PHOTO - IVONNE THEIN)
 
Z takových holek bych zvracela a to né ve stylu pro mia, ale ve stylu "fuj co to je?".

O čem je řeč? - O blogách dívek, které se snaží získat "štíhlou" postavu pomocí hladovek a nejrůznějších nebezpečných diet. Nejhorší je, že většina z nich mají nádhernou postavu, kterou si dokážou takhle zdemolovat. Jsou na tom psychycky špatně a nikdo jim nepromluví do duše. Jsou naprosto zaslepený hubnutím, že jim nedochází jak pomalu, ale jistě umírají. Je to nebezpečná věc a tyto dívky by měli co nejrychleji vyhledat pomoc.

"Raději budu mrtvá, než tlustá!!

Jak udělat z videa animaci?

31. května 2013 v 14:34 | El.
Chtěla jsem si udělat z jednoho videa animaci, nebi spíš jsem chtěla udělat jednu animace a nešlo to jinak než z videa a tak jsem tak brouzdala po internetu a narazila jsem na super a hlavně hrozně jednoduchej program, který právě toto umožňuje. Pokud taky máš zájem dělat z videa animaci, čti dále.

1.

Nejdříve, jak se dalo čekat, si ten program musíte stáhnout. Já stahovala na TÉTO adrese. Je to program Free video to GIF converter. Jiné programy s touto funkcí jsem nezkoušela, ale tenhle mi opravdu vyhovuje.

Na blogu pod maskou

11. dubna 2013 v 20:16 | El.
Tumblr_miwik1ylh21s72y6no1_400_large_large
Tak abych šla rovnou k věci. Dnes budu psát o (ne)anonymitě na blogu. Jak to funguje, jak to kdo má a tak dále. Začala bych tím, že jsou různě druhy anonymity, ale o tom až později a tak teda že mě osobně třeba docela vadí to, že už tu nejsem za uplného anonyma, na druhou stranu mě vždycky dokáže potěšit nějaký příjemný komentář na mou osobu.

Pokud toho člověka neznáš dlouho a osobně tak nikdy nemáš šanci poznat jaký doopravdy je a tak to platí i v blogování. Ikdyž si třeba myslíš, že toho dotyčného z jeho článků poznáš tak ne, nepoznáš. Můžeš si o něm maximálně udělat obrázek, ale na 100% ho odhadnout nikdy nemůžeš.

Nejdřív jsem byla na blogu pouze pod maskou, tedy jako uplný anonym a vůbec jsem nepřidávala fotky, nic, ale časem se zaměření mého blogu přeměnilo na autorský a no budeme upřímný .. myslím si, že neanonymní blog je navštěvovanější, protože jsou velice populární videa, články na oblečení a různé recenze a do toho už musíte nějak osobně zasahovat. Teď jsem svou masku tedy zahodila, ale jen s mírou. Svou fotku, nebo video přidám jen málokdy, ikdyž se snažím přidávat hodně kvůli návštěvnosti a taky proto, že mě to baví tak ale jsem radši alespoň trochu pod maskou. Rozhodně NIKDY, NIKDY a do třetice NIKDY bych nezveřejnila na blogu své osobní bydliště. Já jsem dokonce taková, že nepíšu ani vesnici, ale pouze okres. Své příjmení, ikdyž ho netajím tak ho nepíšu. Proč taky, že.

Magické fotografie s baterkou + návod!

13. března 2013 v 6:42 | El.
Nedávno mi kamarád poradil jedno video a hned jak jsem ho shlídla jsem to musela zkusit. Nejdřív se mi tomu nechtělo uvěřit, ale potom jsem zjistila že to vážně funguje. Muž na videu má úplně stejný fotoaparát jako já, proto se mi to nastavovalo bezvadně, ale pokud máte podobné fotoaparáty mělo by vám to jít.

Co znamenají naše sny?

14. února 2013 v 15:20 | El.

Sny mě vždycky strašně fascinovali. Pamatuju si sny, které se mi zdáli asi v 6 ti letech. Nedávno jsem se o tomhle tématu bavila se ségrou a mámou. Koukli jsme se na internetu na různé "snáře" a koukli se, co naše sny znamenají. Např. ségře se zdál sen, že je těhotná .. což podle snáře znamená: dobré znamení, úleva, přátelství, nebo svatba. Mě se zdálo o tom, že mi umřela kamarádka, byla jsem z toho celý den v šoku a tak jsem ten snář zkusila a vyšlo: Dĺouhý život, konec určité etapy. Těm, které máš ráda to dej více najevo. Mámě se zase zdálo, že poletíme do Ametriky, zadala jsem tedy cestování a vyšlo, že začne uskutečňovat své plány.

Milý deníčku ..?

7. února 2013 v 6:00 | El.


Vždycky jsem toužila potom založit si kompletní deník. Něco jako měla Lola ve filmu LOL. Něco přes 2 roky jsem si vedla takový menší deníček kam jsem ale něco napsala jednou za uherský rok a navíc jsem to odflakovala a nelepila jsem tam žádné obrázky a nic.Bohužel jsem se pořád nemohla nějak dostat někam, kde bych si nějaký deníček mohla koupit.. až jednou mi kámoška nabídla deníček, který nepoužívá a používat nebude...

Jak (u)šetřit

26. ledna 2013 v 8:46 | El.

Jedním z problémů dnešní generace. Hodně lidí si neumí našetřit peníze. V tomto článku vám předvedu moje rady a způsoby, které mi pomahájí k šetření na zrcadlovku. Pokud i ty chceš šetřit - čti dál.

Internetová přání k Vánocům

15. prosince 2012 v 19:06 | El.
Podobný článek jsem už psala, ale teď jsem nastřadala další a další stránky, přes které můžete posílat rodině a přátelům Vánoční přání. Ty nejlepší z minulého článku jsem sem přidala taky.

www.ceskyjezisek.cz


Jako první stránku jsem našla "Čeaký Ježíšek". Není to nic EXTRA, ale na druhou stranu to může mile potěšit. Jak na to? Všechno máte konkrétně ZDE. Myslím, že není co vysvětlovat. Vyplníte údaje a dáte náhled a potom odeslat. Jednoduché.



Tip na dárek: Pro mámu/babičku.. - Domaluj a daruj!

26. listopadu 2012 v 19:23 | El.

Vánoce se blíží nezastavitelnou rychlostí a tak začínám s prvními Vánočními články. Ještě nikdy jsem nepsala články o dárkách a tak to tenhle rok chci pořádně vynahradit.
Jako první budu psát o dárku, který je myslím velice vhodný pro maminku a babičku ( Ty to nejvíce ocení ), ale samozřejmě jak chceme. Můžeme i tátovi, dědovi, kamarádovi, přítelovi, tetě atd.

Návod - jak na texturu v PF?

12. listopadu 2012 v 6:00 | El.



Dalo mi to dost práce. Nekopíruj!
 
 

Reklama