Příběh - Na dně

24. února 2014 v 16:27 | El Lien |  Články
Nedávno mě napadl takový příběh. Dokonce jsme ho natáčely, ale vylezl z toho takový shit, že to nešlo zveřejnit. Každopádně jsem se rozhodla, že Vám ho alespoň sepíšu. Berte to s velkou rezervou, protože psaní a výmýšlení příběhu mi moc nejde. Každopádně jsem to zkusila.

Nikdy jsme nebyli dokonalá rodina. Máma nám zemřela dříve, než jsme jí se sestrou vůbec stačily poznat. Potom, co jsme se hned po matčině smrti přestěhovali na druhý konec republiky, neznám ani svoje prarodiče, tety, strejdy .. Táta říkal, že jsme s nima ani nikdy nevycházeli. Přesto všechno jsme už nemohli být šťastnější. Žili jsme si spokojeným životem, měli jeden druhého a to nám bohatě stačilo. Když měl táta své padesáté narozeniny, rozhodly jsme se, že mu se sestrou koupíme něco speciálního. Jelikož jsme věděli, že otec nikdy neměl možnost podívat se do zahraničí, celý rok jsme šetřily a koupily mu cestovní dárkový poukaz na cestu na Afriky.



Táta byl z dárku unešený. Takhle šťastného jsem ho dlouho neviděla. Na radost v jeho očích nikdy nezapomenu. Měl to být dokonalý dárek, později jsem ale bohužel silně litovala. Táta o pár dní později odletěl a my byly se sestrou poprvé tak dlouho samy doma. Zvládaly jsme to lépe, než jsem očekávala. Každý večer jsme mluvily s tátou o jeho zážitcích z dovolené.

Volal nám pravidelně každý den, když jednoho dne, nezavolal. Ani další den, a další a další ..Takhle to šlo celý týden a my už jsme si začaly dělat starosti. Neměly jsme o něm žádnou zprávu. V den příjezdu jsme doufaly, ale marně. Nedorazil.


Bylo zahájeno celostátní pátrání, ale po tátovi žádná stopa. Byly jsme na tom zle. Dalo by se říct, že jsme byly na dně. Bez přátel, bez rodiny. Náš vztah se sestrou se každým dnem taky zhoršoval, už jsme si nerozuměly tak, jako dřív. Viděla jsem, jak se moje vlastní sestra psychicky hroutí a nemohla jsem nic dělat, protože jsem na tom byla stejně. Uběhlo pár týdnů a o tátovi nebyly žádné zprávy. Jednoho dne jsem přišla ze školy domů dřív a tehdy se to stalo. Našla jsem sestru, jak drží tátovu zbraň u hlavy. "Co to děláš?!" vykřikla sem. Sestra odložila zbraň : "Nevyšiluj, obě víme, že je to naše jediný řešení!" Nevím, co mě to tenkrát napadlo, ale souhlasila jsem. Jako starší sestra jsem tehdy měla být silná, ale nedokázala jsem to. "Sbohem ségra." měla být její poslední slova, přiložila si zbraň k hlavě. Nemohla jsem se na to koukat. Zavřela jsem oči a čekala na výstřel, když v tom se sestra zhroutí: "Já nemůžu! Nezvládnu to! Musíš to udělat ty!" Já jsem na ní něvěřícně koukala: "Zbláznila ses? To neudělám!" .. sestra mě bohužel dokázala přemluvit. "Prosím! Kvůli mě!" Vzala jsem zbraň do ruky, nevěřila jsem vlastním očím! Co to dělám? Právě jdu zastřelit svojí sestru? Opakovala jsem si tři slova: Pomůžu jí tím. Zazněl výstřel a bylo to. Její tělo leželo vedle a teď byla řada na mě. Přiložila jsem se zbraň k sobě, když v tom zazvonil telefon. Na displeji vidím, že volají z cestovní agentury. Z telefonu se ozve: "Dobrý den! Máme pro vás neuvěřitelnou zprávu. Vašeho otce jsme našli! Je naživu!" ...

Je to nehorázná blbost, i takhle sepsaný, ale když už jsem to sepsala, tak to zveřejním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lilienviv lilienviv | Web | 25. února 2014 v 19:56 | Reagovat

Z toho mám úplně husinu... Není to vůbec špatný :))))

2 *Shock *Shock | Web | 28. února 2014 v 15:27 | Reagovat

pěkně sepsané..

3 Rosie Rosie | 2. března 2014 v 17:13 | Reagovat

Páni...pěkný :) Hezký se to čte a myšlenka příběhu, čtenáře opravdu pohltí do děje tak, že čeká s každým dalším slovem, co bude dál. Jestli je to tvůj první příběh, tak rozhodně nepřestávej! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama